Měsíček pohladil

v pokoji postýlku

paprskem stříbrným

prázdnou a bělounkou

Čeká jen na Tebe

a už ji smutno je

až vlasy rozhodíš

po bílém polštáři

Obrázky na stěně

hledějí upřeně

zda tím svým úsměvem

pokojík rozzáříš

Raz, dva, tři, čtyři, pět

budeme vyprávět

pohádku o víle

co se nám zaběhla

Měl jsem ji tuze rád,

byla tak nádherná

hleděla na měsíc

a měla skoro vše

A chtěla ještě víc

potkal ji čaroděj

on tuze špatný byl

a mnoho sliboval

potom však způsobil,

Postýlka, prázdná je

a smutné obrázky

už nikdy nepřijde

princezna z pohádky,

plakají obrázky.